Zlomené srdce

   Dny plynuly a lidé si všimli ,že jim Anny mizí před očima ,už si jí ani nedobíraly ,že není vdaná a začali mít o ní strach . Nenávist se proměnila v lítost nad jejím životem . I Berta ji nechávala jídlo, protože věděla o její  úmluvě. Ale Merry její nejlepší přítelkyně, kterou měla Anny za sestru se jí otočila zády , myslela jen na sebe a své štěstí . Jednoho dne když se Anny převlékala uviděla na levé lopatce znak P ,zhrozila se ,že je to pirátka a zákon mluvil jasně, nahlásit to. Ale teď si nevěděla rady, je to přece jenom její přítelkyně, nemůže jí zradit a určitě to nemůže říct komodorovi, ten o  tom musel vědět, když si jí chtěl vzít, nebo to byl důvod proč se tak nakonec nestalo ? Pomyslela si . Ale proč by jí nenahlásil ? Možná ji nechtěl ublížit .   Tak udělala jednu věc ,řekla to svému nastávajícímu manželovi, kterého si měla brát za týden ,nechtěla mít před ním žádné tajemství, možná chtěla i poradit a možná doufala, že to vyřeší za ní. To se taky stalo . Ten to nahlásil S

  Byli zasnoubení, věděli to všichni. O to víc jí nesnášeli. O to víc jí to dávali najevo. ,, Nemysli si, že jsi něco víc, dokud nemáš prstýnek, dokud nejsi jeho ženou jsi pořád jen služka ,nic víc."  Řekla jí Berta. Anny si to moc dobře uvědomovala. Už jednou se spálila nechtěla podruhé a tak byla opatrná. Vrátila se k učení, Merry dělala pokroky ,ale nejen v učení, zdálo se , že mezi Merry a profesorem něco je. A nebylo to je tak něco, pár dní po zásnubách se i profesor vyjádřil. Takže obě byli zasnoubené a šťastné. Malý Mikuláš rostl jak z vody. Chvíli to vypadalo , že jim štěstí přeje. Aspoň Merry ano, ta zářila a plánovala svatbu.    ,,Tak už víš kdy a kde to budete mít? Víš co by bylo fajn, kdybychom to měli společně, myslíš, že by to pánovi nevadilo? A počkej , budu muset se ti klanět a říkat paní? " Zeptala se Merry. Anny se na ní usmála a odpověděla:,, proč by jsi to dělala, jsi má přítelkyně, jsi jako moje sestra, mám tě moc ráda...o svatbě nic nevím, nechci se ho a

Pár dní na to si Williams poslal pro Anny ,ta nevěděla co se děje tak ustrašená přišla do jeho pokoje. Pokoj tentokrát nechystala ona ,ale Berta,ta si myslela, že ho chystá pro vznešenou slečnu, kterou se chystá komodor požádat o ruku. Jen tou vznešenou slečnou byla Anny.    Williams jí chytil záruce podíval se jí do očí,ta se usmála a ba v klidu,ociz se jí rozzářily a věnovala Williamsovi milý a něžný úsměv. Ten jí úsměv oplatil i munse oči rozzářily. Pak řekl,, Anny jsi tak krásná,ale tolik bolesti jsi už zažila v tak mladém věku, proto chci aby jsi už zažívala jen radost a štěstí a nejenom ty ,ale náš syn tvůj syn, Anny. Uciníš mě šťastným a staneš se mou ženou? A já tebe a tvého syna vezmu za své. "   Anny se zatajil dnech ,pustila se rukou a šla dva kroky zpět. Vyhrkly jí slzy , nevěřila tomu, co se právě děje. A zašeptala ,, To , to je  ...pane vy si že mě utahujete? Tohle jsme od vás nečekala. Tohle ne." A rozplakala se. Komodor pochopil co se stalo, chytil jí za ruce

  Anny chvíli neodpovídala a pak řekla:,, Neřekla jsem mu to přímo ani nějak nepotvrdila ,ale též nevyvrátila, když se ptal. Pane , když by se ptal , prosím zapřete to. Bojím se, že by mi ho vzal. Mé jediné štěstí ." Její prosící oči se nedaly odmítnout komodor Williams souhlasil.    Oba od té chvíle cítili mezi sebou jakési propojení. Byli si blíž,Anny si nebyla jistá,ale jeho náklonnost byla silnější a silnější. Často si povídali, bral jí na procházku do zahrady,kde mu dělala společnost. Jednou večer, když šla Anny spát tak si uvědomila, že se do svého pána zamilovala. Ačkoli se tomu bránila. Protože si přísahala, že s už nezamiluje a rozh ne do svého pána. Ale láska si nevybírá.     Jednoho dne řekl komodor Williams Anny ať prostre stůl v salonku na jídlo, že čeká návštěvu,ale neřekl jí kdo to bude, Anny tak učinila . To co jí čekalo jí úplně zarazilo.  Na návštěvu přišel kapitán Smith. Nechtěli být rušení,ale Smit než stoupil do salonku věnoval Anny nepříjemné pohledy.     ,,

 Než profesor vkročil do domu, Berta s Lumírem si ho odchytli a  hluboce uklonili a Berta mu řekla ,co jí Lumír pověděl a ten to potvrdil . Profesor z toho nebyl nadšený a zeptal se Berty :,, Komodor to ví ?" Berta zakroutila hlavou a profesor odpověděl :,, Dobře, zatím  to nikomu neříkejte ,dneska musím splnit co jsem slíbil, za co jsem byl zaplacený, protože jsem čestný muž a po tom si promluvím s komodorem."   Berta ho požádala ,zda by s tím nepočkal, že mu to řekne sama . Profesor souhlasil a odešel Anny a Merry učit. Přišel do místnosti, kde už na něj čekali obě dívky , obě krásně jako obrázek, na moment zapomněl ,co mu paní  Berta říkala  do momentu, než se dívky představily. Na Anny se nemohl ani podívat a byl na ní  odměřený, ale na Merry byl jiný pohled, jako kdyby nechtěl vidět už žádnou jinou. Asi se zamiloval do prosté služebné ,když se dozvěděl, že dělá teď chůvu a že v tom chce pokračovat ,tak byl nadšený, protože už to nebyla obyčejná služebná, ale chůva.    An

   Rozhodnutí komodora si nechat dvě nové mladé služky ,které měli největší pokoj a jedna z nich i dítě a chůvu pro něj moc dobře neviděli ostatní sloužící a začali být nepříjemní a zlí ,nepřející a závistiví vůdčí Anny a Merry ale hlavně vůdčí  Anny a jejímu synovi, který měl i vlastní chůvu, která taky nebyla nadšená, že musí hlídat dítě chudé služky. Byla k němu odměřená a zlá ,často ho plácala po zádech, nebo mu nedávala přiměřeně najíst ,jednou si Merry zapomněla čepec k uniformě v pokoji a šla tam ,než vkročila do dveří slyšela dětský pláč a chůvu, která se nahlas směje , tak tam vkročila bez zaklepání a viděla, jak  malého Mikuláše plácá rákoskou po zádech ,směje se tomu a dívá se jak pláče ,viděla i jídlo od rána ,které nesnědl. chůva si jí ani nevšimla , Merry vzala potichu čepec a utíkala za komodorem a veš mu vylíčila.     ,, Děkuji Merry, můžete jít" řekl rozhořčený komodor a šel hned  s  Merry situaci řešit , měl štěstí a nachytal chůvu při činu. Zavolal Merry ,která

Anny a její syn Mikuláš a taky Merry měly společný velký pokoj. Nebyl to žádný malý pokojíček,bez oken a s jednou posteli kam se sotva vešla s malým jak doposud byla zvyklá u kapitána,ale velký prostorný pokoj s okny ,kazddi měla vlastní postel a malý postýlku,ten dokonce přes den měl i kojnou, která s si něj starala během dne , když Anny pracovala. Anny si oddychla nemusela snášet ponížení, které snášela u kapitána, když stan sloužila. Přece jen měli spolu poměr předtím, než se malý narodil a lidi by to poštvali proti ní. A to Anny nechtěla. Už tak trpěla, že kdysi svému milenci který jí sliboval  svatbu a společný život se musí klanět a říkat ,,pane". Ten stejný člověk který jí sliboval věčnou lásku ,ale když se napil tak zapomněl na vychování  a z milého gentlemana se stal hrubián a násilník , který se neštítil teprve patnáctiletou dívku zbít a znásilnit. Když si na to Anny na chvíli vzpomněla musela sebou otřást a šetřit slzy. Na to nebyl čas ,musela pracovat.     Jednou si s

   Jednoho dne , když Anny drhla schodiště v prvním patře , malý Mikuláš spal v postýlce , Merry přišla za Anny a začala jí něco vyprávět v tu chvíli jí však zavolali do kuchyně na výpomoc a Anny dále drhla schody.  V ten den přišel na návštěvu ke kapitánovi Smithovi   jeho nadřízený komodor Williams, který byl pozvaný na oběd,ale přišel o trochu dříve.   Komodor Williams byl vysoký 190 cm, přes uniformu bylo vidět, že je samý sval , měl bylou ozdobenou paruku,jak byloe v té době u bohatých a urozených gentlemanů zvykem. Byl starší než kapitán Smith, měl 35 let ale byl velmi sympatický na pohled a jeho hlas byl hluboký a něžný.  Jeho oči ,ale se zaměřili na největší krásu ve svém životě. Na Anny , která celá promočená derhla schody.  Takže její krásná postava jí prosvitla i přes oděv. A jak se vlnilo její tělo při práci ,a její prsy se houpaly ve směru drhnutí podlahy tak se komorodovi zatajil dnech úžasem. Už to bylo jasné,jeho srdce začalo být ,jako kdyby před tím nežil a teď začal ž

  Uběhlo pár týdnů po nepříjemném rozhovoru s kapitánem a pak byla zavolána k němu znova.     ,, Proč pro mě pracuješ, když jsem ti tolik ublížil?" Zeptal se nervózně kapitán Smith Anny. Ta na něj chvíli koukala a pak odpověděla. ,, Protože musím uživit svého syna, nikdo jiný nás nepřijal. Nechci žít jako před tím, nechci být nevěstka, chci pro syna lepší život, než jsem měla já. Moje oběť je pro něho vykoupení."   Smith jako kdyby oněměl. Nevěděl co má říct. A pak řekl:,, Anny jen řekni je to můj syn, musím to vědět. " Ona odpověděla: ,,A co se na tom změní, když vám to řeknu? Chcete mi ho vzít, mé jediné štěstí, pane prosím, neberte mi ho. " Anny si klekla a prosila kapitána aby jí ho nevzal. Ten pochopil, že je to jeho syn. ,,Stoupni si prosím , nevezmu ti ho, můžeš jít. " Kapitán Smith     Anny byla z celé události znicennsi,ale nedala na sobě noc znát. Nesměla. Musela bojovat pro lepší život svého syna. Někdo to nesměl vědět. Byl jen její a tak to muselo z

  ,,Kde to jsem? Kde jsou všichni, proč cítím pach moře, co se stalo?" Anny se probírá v cizím prostředí , rozhlíží se ,je přivázaná , nemůže se pohnout , nevidí své rodiče ani sourozence, dostává strach., Jsem sama na lodi." Uvědomí si čtrnáctiletá Anny. Najdou slyší jak se k ní někdo plíží, byl to pirát. Anny se lekne a chce utéct, ale je přivázaná a jak sebou škubá praští se do hlavy a usíná.    ,,Ach, pomoc !" Probudí se celá zpocená a udýchaná Anny ze spánku. ,, Už zase se mi o tom zdálo, já se toho snu snad nikdy nezbavím!" Mladá sedmnáctiletá Anny se probudila ve svém malém kambalu pro služebné a vedle ní spí její roční syn Mikuláš, nedávno připluli do Anglie, kde Anny našla práci služebné u vážného kapitána. Paul Smith, patřil ke královskému námořnictvu a byl jeden z hlavních kapitánů. Velice uznávaný, pohledný , cílevědomý mladý kapitán, který ovšem nebyl zadaný, tudíž velmi žádaný.   Ale Anny si hleděla práce a byla velmi vděčná, za jakoukoliv práci, kde m

Tenhle příběh bude o mladé ženě, která to neměla v životě jednoduché,bude plný násilí,ale i radosti,touhy , vášně...   Náš příběh začíná v malé obci v ve velké rodině , tahle rodina má deset dětí a z toho osm děvčat a dva malé syny. Jedná se o příběh nejmladší dcery , který je velmi bolestivý ,ale záhy přijde štěstí,ale ne na dlouho. Tak to má mladá hrdinka našeho příběhu pořád dokola, když se ukáže štěstí,tak záhy přijde velká bolest a tu bolest přehlti ještě větší a další a další bolest a utrpení, že se zdá, že není nikde štěstí.     Ale pak se to zlomí a na chvíli má hrdinka , štěstí, které si založí, jenže to byl klam. A přijde zklamání,nebo snad ponaučení? Každé zklamání dělá z hrdinky silnější a nezávislejší ženu, které ale k sobě necítí nic ,je otupělá a myslí si, že si štěstí nezaslouží.    Je na sbebe až moc přísná. To že nemá štěstí bere jako něco normálního, přímá to a objímá to  a štěstí už nevěří. Když ho má na odsah, pustí ho. Nebo snad ne ?