,,Kde to jsem? Kde jsou všichni, proč cítím pach moře, co se stalo?" Anny se probírá v cizím prostředí , rozhlíží se ,je přivázaná , nemůže se pohnout , nevidí své rodiče ani sourozence, dostává strach., Jsem sama na lodi." Uvědomí si čtrnáctiletá Anny. Najdou slyší jak se k ní někdo plíží, byl to pirát. Anny se lekne a chce utéct, ale je přivázaná a jak sebou škubá praští se do hlavy a usíná.
,,Ach, pomoc !" Probudí se celá zpocená a udýchaná Anny ze spánku. ,, Už zase se mi o tom zdálo, já se toho snu snad nikdy nezbavím!" Mladá sedmnáctiletá Anny se probudila ve svém malém kambalu pro služebné a vedle ní spí její roční syn Mikuláš, nedávno připluli do Anglie, kde Anny našla práci služebné u vážného kapitána. Paul Smith, patřil ke královskému námořnictvu a byl jeden z hlavních kapitánů. Velice uznávaný, pohledný , cílevědomý mladý kapitán, který ovšem nebyl zadaný, tudíž velmi žádaný.
Ale Anny si hleděla práce a byla velmi vděčná, za jakoukoliv práci, kde mohla mít dítě stále pod svým dozorem, jídlo pro sebe i svého syna a také kde hlavu sloužit. To pro ní byla priorita. Už tak to měla dost těžké, jelikož byla sama matka bez manžela, který by se oni a dítě postaral. Všude slýchávala , že má malého bastarda.
Anny byla statečná a nebrala si to k srdci a dál pracovala nejlépe jak uměla. Musela ,nikde jinde jí nechtěli. Jen kapitán Smith jí přijal. Možná pro to, že byla tak krásná a mladá, měla krásné tělo, které i přes šatny neskryla. Nebo proto to, že jí to dlužil cítil vinu? Či povinnost jí zaměstnat , kvůli dítěti, které mohlo být i jeho?
,, Když mě bylo asi patnáct, tak jsme utíkala z nevěstince, se svým milým, který mi slíbil, že si mě hned vezme a budeme mít krásnou rodinu, jenže vše to byly lži. "
Patnáctiletá Anny prchá s dvacetiletým milencem z nevěstince, který jí slibuje slibnou budoucnost. ,,Anny , až se odtud dostaneme, vezmu si tě za ženu, to ti přísahám, najdu si práci a budeme si žít ,tak jak si zasloužíš. Nemusíš se bát, žádní piráti ani nevěstinec, už nikdy více, já tě ochráním, budeš mou ženou!"
,,Jo , taková krásná slova a k ničemu. " Povzdechla si sedmnáctiletá Anny a šla pracovat. Její den služebné začíná před svítáním a končí v noci, takže se vyspí si tak 4-5 hodin, během práce se musí starat o syna Mikuláše , který si vyžaduje její pozornost. Musí vše zvládat na sto procent a na nářek a slzy není čas ani prostor. Nemůže si stěžovat, není přece na ulici, mají kde spát ,co jíst. Tohle jí pohánělo k práci. Její syn byl její motivace aby to nevzdala.
Anny otěhotněla na konci jejích patnáctých let. Ale na dítě byla sama ,milenec odešel , dříve, než zjistila, že je těhotná a po slibech nezbylo ani památky. Anny zbyly jen modřiny, slzy a prázdné sliby od může, kterého milovala. Teď na vše byla sama a musela se připravit na mateřství o kterém ani ještě nevěděla, že jí čeká.
Dne po dni je stejný. Anny vstává před svítáním, jde do kuchyně, přichystá jídlo pro svého syna, donese mu jídlo ,pak jak se nají, bere si ho sebou do kuchyně, kde okolo ní chodí a ona pomáhá při vaření, pak uklízí tak dokola a dokola každý den, ale nestěžuje si.
Mladý kapitán jí pořád z dálky pozoruje ji i malého Mikuláše a jeden den si oba zavolá k sobě do pracovny. Anny se zděsí, ale v klidu přijde i se svým synem ke kapitánovi.
,, Pane, přišli jsme, chtěl jste nás vidět, pane? Udělala jsem snad něco špatně? Vím malý je teď hlučný, omlouvám se , nejspíš mu rostou zuby a tak je to náročné, snažím se aby..." Vyhrkla ze sebe Anny hned jak přišli do pracovny kapitána ,ale ten jí přerušil , usmál se na ní a jejího syna a mýlím hlasem promluvil.
,,Anny, máš krásného syna, chci aby jste měli pohodlí, řekni jen ,kdo je otcem tvého dítě? "
Anny polkla a nevěděla co říct, čekala tuto otázku ,ale jak jí slyšela zapomněla slova. Jediné na co myslela, bylo to, že když mu to přizná, nepřijde o syna? Mohl by jí ho vzít ? Anny se odmlčela , udělala krok zpět a i se svému pánovi do očí nepodívala ,ale spadla jí slza a pak se nadechla a odpověděla. ,,Pane... muž s kterým mám Mikuláše, nás opustil, ještě před tím, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Po něm jsem už žádného muže neměla. "
Kapitán Smith se na Anny a na Mikuláše podíval a viděl, že pro Anny je to bolestivé téma tak chvíli nic neříkal a po chvíli ticha řekl:,, Takže ,...je to můj syn?...Anny , pověz, postarám se o vás. O mého syna .. řekni, je to můj syn? Vím, že jsem k tobě byl krutý, mrzí mě to, jsem , teď jiný, změnil jsem se. Prosím odpověz. "
Anny se držela, aby nebrečela ,to jediný nechtěla, nechtěla, aby viděl, že brečí. ,,Pane , nevím jak vám jinak odpovědět, prosím neptejte se mě, jestli je to vše na co jste se chtěl zeptat, je tu dost práce, musím pracovat, jestli už můžu jít. Děkuji " Odpověděla Anny.
Zaskočený kapitán Smith, jí pustil a už se jí nevyptával.
Komentáře
Okomentovat