Uběhlo pár týdnů po nepříjemném rozhovoru s kapitánem a pak byla zavolána k němu znova.
,, Proč pro mě pracuješ, když jsem ti tolik ublížil?" Zeptal se nervózně kapitán Smith Anny. Ta na něj chvíli koukala a pak odpověděla. ,, Protože musím uživit svého syna, nikdo jiný nás nepřijal. Nechci žít jako před tím, nechci být nevěstka, chci pro syna lepší život, než jsem měla já. Moje oběť je pro něho vykoupení."
Smith jako kdyby oněměl. Nevěděl co má říct. A pak řekl:,, Anny jen řekni je to můj syn, musím to vědět. " Ona odpověděla: ,,A co se na tom změní, když vám to řeknu? Chcete mi ho vzít, mé jediné štěstí, pane prosím, neberte mi ho. " Anny si klekla a prosila kapitána aby jí ho nevzal. Ten pochopil, že je to jeho syn. ,,Stoupni si prosím , nevezmu ti ho, můžeš jít. " Kapitán Smith
Anny byla z celé události znicennsi,ale nedala na sobě noc znát. Nesměla. Musela bojovat pro lepší život svého syna. Někdo to nesměl vědět. Byl jen její a tak to muselo zůstat. Všechny ty útrapy a každodenní ponížení a bolst snášela jen kvůli malému Mikulášovi. Chtěla aby se mu dařilo a na sebe a své štěstí nemyslela. Spíš si myslela, že si to zaslouží, že si štěstí a lásku nezaslouží. Proč taky? Vždyť to co dělala vy žádaná slušná žena nidksi nedělala. Byla přece nevěstku. Tak si lásku , štěstí a uznání vůbec nezaslouží. Hlavní bylo aby se to nikdo nedozvěděl. Jinak by jí mohli nahlásit a zavřít do vězení za prostituci. A nikoho by nezajímalo, že to už nedělá. Jedou byla nevěstkou a vždy bude. Tak by jí všichni brali a někdy se tak cítili i samotná Anny.
Jednoho dne přišla do domu nová služebná,byla ve věku Anny , jmenovala se Merry ,s Anny se hned stali přítelkyně a vše si říkali v domě začal být slyšet hlasitý smích a panovala dobrá nálada. Všichni sloužící byli také v dobré náladě,vypadalo to tak , že se vše o obrací k lepšímu a na Anny čeká štěstí. Jenže nic není věčné.
Komentáře
Okomentovat